blahopřát si
[blahopř̥aːt sɪ]
(1. j. -řeji si, -řeju si, 3. j. -řeje si, 3. mn. -řejí si, -řejou si, rozk. -řej si, čin. -řál si, podst. jm. -řání si)
sloveso nedokonavé
(kdo si blahopřeje k čemu; že…; jak…)
pociťovat uspokojení, libost syn. gratulovat si:
blahopřát si k vlastní vynalézavosti
Může si blahopřát, že vyvázl jen s polámanými žebry.
Blahopřál si, jak dobře první setkání zvládl.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[blahopř̥aːt sɪ]
(1. j. -řeji si, -řeju si, 3. j. -řeje si, 3. mn. -řejí si, -řejou si, rozk. -řej si, čin. -řál si, podst. jm. -řání si)
sloveso nedokonavé
(kdo si blahopřeje k čemu; že…; jak…)
pociťovat uspokojení, libost syn. gratulovat si:
blahopřát si k vlastní vynalézavosti
Může si blahopřát, že vyvázl jen s polámanými žebry.
Blahopřál si, jak dobře první setkání zvládl.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)